y
O králi, co nepoznal housle
Byl jednou jeden král a ten byl tak hloupý, že nepoznal housle. O řípě si myslel, že je krásná a o růži, že je užitečná. Slavíky choval, aby mu snášeli vejce a slepice měl na dvoře proto, aby mu zpívaly.
V té zemi se vládlo tak, že ministři ráno přinesli králi housle, on nad nimi do večera vrtěl hlavou a ministři si celý den dělali s královstvím co chtěli. Jen o jedno měli ti ministři starost. Aby si král nad houslemi neukroutil hlavu a na trůn se nedostal někdo chytřejší. Král stárnul a jednoho dne umřel. Nebylo to od houslí, nebylo to ani od hlouposti, bylo to prostě stářím.
Ministři se sešli v radě a hledali někoho, kdo by byl stejný hlupák jako starý král. A volba padla na jakéhosi Kubu Makovce z Jevíčka. Vybrali si ho ze seznamu podle jména. Ukázalo se sice, že Kuba Makovec je teprve šestiletý, že chodí do první třídy,
ale ministři si řekli, že je to vlastně výhoda. Prohlásili Kubu za prince a dál prohlásili, že za něho budou vládnout,
dokud mu nebude osmnáct let. Pro jistotu nechali Kubu v první třídě dvanáctkrát propadnout. Kubovi Makovcovi bylo tehdy osmnáct let, když z vůle ministrů
usedl na trůn. Uměl tenkrát velmi hbitě napsat větu. Máma má mísu masa. Ostatní písmena a věty, no, ty už mu šly pomaleji. V počtech dospěl ke třinácti, to aby se dopočítal svých třinácti ministrů, víc prý nemusí znát.
Nad houslemi kroutil hlavou, jako starý král. K tomu ho ministři zvlášť pečlivě vychovávali.
Jednoho dne se však stalo, že právě když Kuba Makovec I. pojídal smažená slavičí vejce a slepice mu k tomu zpívaly, přišla na hrad jakási Anča. Prostě jí říkali Anča, byla veselá a v té chvíli na celém hradě také nejmoudřejší. „Tu Anču, bych chtěl za královnu!“ pravil Kuba Makovec I.
„Zato já bych to trdlo za nic nechtěla,“ pověděla Anča někde dole v kuchyni, ale po lokajích se to doneslo až nahoru k mladému králi.
Ministři s tím přiběhli hned po lokajích. Vykládali Kubovi, jak těžké urážky majestátu se ta Anča dopustila. Pro větší jistotu dali taky přinést housle. Kuba nad nimi začal vrtět hlavou a vrtěl s ní a vrtěl a na Anču začal rychle zapomínat. Ale něco se mu tím vrtěním, pořád víc zavrtávalo do hlavy. „Co je to trdlo?“ Trdlo, co znamená to slovo, kterým ho Anča tak nectně pokřtila.
Jednou, když ministři nedávali dost pozor, dal si Kuba Makovec I. přinést naučný slovník. Dost se v něm nevyznal, a proto požádal o dětskou encyklopedii.
A hledal v ní písmeno T. Ale náhodou padl na H. A byl u toho písmena H obrázek a na něm housle.
V tom okamžiku přestal Kuba Makovec I. vrtět hlavou nad houslemi ministrů, dal si přinést inkoust a pero a pomaloučku začal psát svůj první samostatný výnos.
„To, nad čím jsem vrtěl hlavou jsou housle.“ Pak rychle listoval až k písmenu K a psal dál: „Moji ministři jsou moc pěkní kosové, všecky je dostane kat.“ A to už se ministři hnali nahoru po schodech. Chviličku před tím, než tam vpadli, uvízlo Kubovi pod palcem písmeno T. Zasmušil se sám nad sebou, ale z poctivého srdce ještě do výnosu zapsal: „Anča má pravdu, byl jsem trdlo.“ A podepsal to všechno dřív, než první ministr měl čas vytrhnout mu papír z ruky.
A pak šlo všechno rychle podle toho výnosu. Vystřídal se kat se svatbami, nad ministry tam moc neplakali, zato radostí při Kubově svatbě s Ančou. Anča pak Kubovi vařila a vládla. Kuba chodil pořádně do školy a po maturitě se k ní přidal. A slavíci jim zpívali pro potěšení srdce a slepice kdákaly a snášely vejce pro užitek. A k růžím si čichali pro vůni a z řípy, z té vařili cukr.
Konec.
