y
O princi z krátké pohádky
Bylo jedno království z dlouhé pohádky. Král tam měl dlouhé vousy
ministři dlouhé řeči, kat měl dlouhý meč, princezna dlouhou vlečku a ten drak, co si pro princeznu jednoho podzimního dne přišel, ten měl dlouhý ocas.
Drak povídá: „Jdu si pro vaši princku, dejte ji sem, ráz dva.“ Řekli drakovi, že mu ji dají, ale protože v tom království ráz dva trvalo čtrnáct dní, přišel mezitím
pod královský hrad cizí princ. Všechno na něm bylo kratičké. Měl krátké kalhoty, ačkoli to vlastně byly dlouhé kalhoty, měl krátké vlasy, ačkoliv mu vlastně sahaly až po uši a meč měl sotva na půl pídě, ačkoli když se člověk dobře podíval, byl to vlastně dlouhý meč. A v ruce držel píšťalku. Ten princ si stoupl pod hrad, pískl na píšťalku a zazpíval: „Tralala.“ Když se ho zeptali, co bude dál, odpověděl: „Hmm, už nic. To je celé.“ A podle toho poznali, že je to princ z krátké pohádky.
V tu chvíli zrovna docházelo ráz dva, co trvalo těch čtrnáct dní a z hradu vyváděli princeznu, aby ji dali drakovi. Kapaly jí slzy z očí, jedna, druhá, třetí, čtvrtá. Pomaloučku, jakoby ty slzy byly z medu. „Tu pannu vedete drakovi?“ zeptal se princ z krátké pohádky. Že ji tam opravdu vedou, kde bydlí drak a jaká je odměna pro toho, kdo draka zabije, věděl princ dřív, než mu to ti z dlouhé pohádky začali vykládat.
K drakovi to bylo sotva za roh druhé skály. Ale než tam ti z dlouhé pohádky princeznu dovedli, stačil už princ z krátké pohádky, usekat drakovi devět hlav a zakopat je sedm sáhů do země. Teprve potom drak z dlouhé pohádky začal čichat člověčinu a přemýšlet, že by se měl přichystat na prince, který s ním přišel bojovat...chacha. Taky ti co se loudali s princeznou k dračí skále si nepovšimli, že se jim princ z krátké pohádky už před čtrnácti dny s princeznou oženil.
A bude trvat tři neděle, než se král z dlouhé pohádky dopřemejšlí toho, že je tchánem a panuje jen v polovici království. Tak rychle to dokázal princ z krátké pohádky pořídit. Zabít draka, pojmout princeznu za choť a ujmout se vlády v polovici království. Zdálo se, že je všechno v pohádkovém pořádku.. Jo. Ale nebylo. Neshody mezi princem z krátké pohádky a princeznou z dlouhé pohádky, teď už tedy vlastně novým králem a novou královnou, začaly hned první den.
Když nový král už večeřel, nová královna teprve snídala a bylo čím dál tím hůř. Když král měl pátek, měla královna teprve minulé pondělí. „Podej mi husu,“ povídá u oběda král. A královna mu ji přinesla za deset dní, při valčíku na dvorní ples. Jo, a to se nový král zamyslel. Ono se mu i jinak těžce panovalo.
Když povelel vojákům o vojenské slávě „Palte!“ bouchlo to až napřezrok pojaru. Ministři ho také rozčilovali. Také. Poručil: „Ministerská rada se sejde za čtvrt roku!“ A když přišel do zasedací síně, ministři tam seděli ještě od posledně. Všechno se mátlo, pletlo, král už se v ničem nevyznal.
Jednoho dne vzal svou píšťalku, zapískal na ni a zazpíval: „Tralala,“ a pak se vrátil do krátké pohádky. Ti z dlouhé pohádky si teprve za nějaký ten rok všimnou, že jim tam někdo zabil draka, oženil se s princeznou a chvíli vládl v polovině království. Ale než se rozmyslí, co by se s tím vlastně mělo dělat, to my už se nedočkáme.
A proto je dobré, že jedny pohádky jsou dlouhé a druhé krátké. Kdo je plete dohromady, vysvobodí princeznu, ale nikdo z toho nic nebude mít.
Konec.
