y
Nespokojený strávník
pohádka o tom, jak Ládíček dorty papal a jak dostal bříška zápal...
Tohleto je Ládíček, nejí brambor, knedlíček. S obědem či se svačinou hodinu se loudá plnou!
Nosem kroutí a je nerad, když je k jídlu třeba špenát. Květák, mrkev nebo zelí malý Ládík nikdy nejí.
Nespokojeně se tváří, ať se doma co chce vaří. Nechce mléko, vajíčka, ani kousek chlebíčka.
Z hrnců na plotně se páří, mamka dobrý oběd vaří. Nedá pozor, jen chvilenku, malý Ládík už je venku.
Oběd nechce, neposeda, zábavu si venku hledá. Svět je plný podivnosti: pejsek Alík žere kosti!
Jak si na nich pochutnává. Láďa žasne — to je strava? Jak mu to může jít k duhu? Vždyť dostane bolest zubů!
Pod stromem mravenců spousta, k obědu si nese chrousta. Kouli si ho jako mlč! Ládík radši běží pryč.
U rybníka slunce hřeje. Co se to tam ale děje? Čáp tam vzlétá k oblaku, žábu nese v zobáku.
Každý má talk zvláštní chuť! Musím najít bud jak bud něco, čím se živí lidi. Žaludek se neošidí!
Hladový se vrací k městu, vtom mu kráva zkříží cestu. — Pojď mě napást, Ládíčku, pochutnáš si na mlíčku!
Láďa útek. Od potoka z dálky slepice naň kvoká: — Nasypej mi zrníčka, dám ti za to vajíčka! —
Neslyšel ji. Ze zahrádky hledí zvadlé mrkve řádky. — Zalej nás, no, nebuď líný, v mrkvičce jsou vitamíny!
Ale kdepak — boj to marný! Láďa běží do cukrárny. Kulí oči na výklad, tady ukojí svůj hlad.
Žádostivě prohlíží si cukrovinek plné mísy. Jsou zde hory čokolády, všechno to sním dohromady.
Plné bříško dortů, krému a najednou — těžko je mu. Ze samého mlsání dostal bříška bolení.
Rychle k panu doktorovi! Achich, ouvej, to to bolí! Doktor mu dal dobrý lék: tubu černých pilulek.
Dal mu také poučení: nad pořádnou stravu není. Sněd jsi mnoho sladkostí, teďka pláčeš bolestí.
Ládíček teď už to ví: nelze jist jen cukroví, šlehačku a dorty k tomu. Měl jít radši papat domů!
Až byste se divili, Jak teď dobře Ládík jí. Vůbec není vybíravý. Pestrá strava — základ zdraví!
