Vládní člun u boku Ebby. V časných ranních hodinách zahřměl nad zálivem výstřel z děla, oznamující, že únos vynálezce a jeho strážce byl objeven. Přístav byl ihned uzavřen a posádky vládních lodí měly za úkol pečlivě prohledat všechny lodě, které zde kotvily. Ebba už rozvinula plachty a připravovala se opustit přístav. Čekala jen na odliv a příznivý vítr. Vtom se k plachetnici přiblížila vojenská vládní loď. Od ní se odpoutal člun a směřoval k Ebbě. Velitel žádal o svolení k prohlídce lodi. Bez zdráhání jej pustili na palubu. Marně však vojáci prohledávali všechny prostory a kouty, po inženýru Rochovi a Gaydonovi jako by se země slehla. Velitel vládní lodi se tedy omluvil za bezdůvodné podezření a opustil loď. Ebbě už nic nebránilo v odplutí z přístavu. Zvedla kotvy a s rozvinutými plachtami rychle namířila na širé moře.

Hart v zajetí. Gaydon, pravým jménem inženýr Hart, strážce podivínského vynálezce, měl zatím dost času k tomu, aby si prohlédl své vězení. Ale v hluboké tmě toho moc neviděl. Rukama se přesvědčil, že se nalézá v malé místnosti, jejíž stěny jsou pokryty pancéřovými deskami. Dlouho přemýšlel o své situaci, až unaven usnul. Ráno ho vybudily dunivé kroky. Pancéřové dveře se otevřely a jimi vstoupili dva muži. Zavázali mu oči a potom ho odtáhli po nějakém žebříku na palubu lodi. Tady mu šátek s očí sejmuli a Hart zjistil, že je na palubě škuneru. Kolem bylo široko daleko jen volné moře. Směl sice chodit volně po palubě, ale zamračení námořníci odmítali odpovídat na veškeré jeho otázky. Najednou si Hart povšiml, že se loď pohybuje rychle kupředu, ačkoliv jsou všechny její plachty staženy. Tuto záhadu si nedovedl vysvětlit. Na palubě spatřil i hraběte a jeho kapitána a hned mu bylo jasné, kdo je unesl. Začas ho námořníci zase násilím a se zavázanýma očima odvlékli do kabiny v předpalubí, která mu byla určena k obývání.

Na palubě lodi. Přes den směl Hart na palubu. Jednou se zde setkal i s inženýrem Rochem, ale ten si ho nevšímal. Nepřítomným pohledem se díval na moře. Hart se marně vyptával hraběte, jakým právem a proč je unesli. Artigas mu jen stručně oznámil, že je jeho úkolem i nadále ošetřovat vynálezce a nestarat se o nic jiného. Může se na lodi zcela volně pohybovat, jen na příď nesmí nikdy vstoupit. Na velkém kompasu — busole si všiml, že loď pluje jihovýchodním směrem. Hart také brzy postřehl, že se škuner úzkostlivě vyhýbá vojenským lodím. Jednou k večeru potkali velkou obchodní loď, ale Hartovi přikázali, aby se ihned vrátil do své kabiny. Za svítání ho probudil čilý ruch nad ním, na palubě. Jako by tam vykládali velké bedny, sudy a balíky zboží. Když pustili Harta později na palubu, nebylo už po obchodní lodi ani stopy.

Ostrov Back-Cup. Podle kompasu a rychlosti plavby Hart odhadl, že se loď blíží někam k Bermudským ostrovům. A opravdu; zanedlouho se z vyhlídky na hlavním stěžni ozval hlas námořníka: „Země, země!“ Na obzoru se rýsovaly skály nějakého ostrova. Když se k němu přiblížili, Hart zjistil, že je to sopečný ostrov, protože se ze středu homolovité skály valil temný dým. Jen si nedokázal vysvětlit, co chce hrabě na tomto pustém, neobyvatelném ostrově pohledávat. Každou chvíli přeci může kráter sopky začít chrlit kamení a žhavou lávu. Ebba se k ostrovu přiblížila s rozvinutými plachtami a opatrně obeplouvala jeho skalnaté břehy, poháněna neznámou silou, jejíž původ se dosud Hartovi nepodařilo odhalit.

Ebba se svinutými plachtami u ostrova, vpředu ji vynořená ponorka tahá na ocelovém laně. Kapitán a hrabě přešli na příď lodi. Zazněly povely a Hart přes zábradlí udiven pozoroval, jak se před lodí vynořuje nějaký velký podlouhlý předmět. A tajemství pohybu lodi bez plachet bylo objeveno. Loď byla připoutána silným lanem k ponorce, jejíž silné motory ji táhly i v době bezvětří značnou rychlostí kupředu. Nahoře na ponorce se otevřel příklop a z něho vystoupili námořníci. Inženýra Rocha a Harta potom dopravili na palubu ponorky a ta se od Ebby odpoutala. Loď přivázali ke člunu a ten ji za sebou pomalu vtáhl do úzkého kanálu mezi strmými skalisky. Byl to nepřístupný a dobře chráněný přístav. Po vykonané práci se posádka člunu vrátila k ponorce. Ta zatím odplula kousek dále, tam, kde ústil další úzký záliv do bludiště skal. Kapitán všechny vyzval, aby sestoupili do ponorky. Příklop byl uzavřen a ponorka se potopila. Několik minut se pod vodou pohybovala kupředu a pak se znovu vynořila. Kdosi otevřel příklop, Hart vyběhl po schůdkách nahoru a poprvé spatřil skrýš hraběte Artigasa.

Jeskyně uvnitř ostrova — námořníci vykládají balíky z ponorky. Byla to obrovská jeskyně uvnitř sopky, spojená podmořským kanálem s volným mořem. Jeskyni osvětlovaly elektrické žárovky. Hartovi byl určen k obývání prostor vydlabaný do skály. Když druhý den ráno opustil svoje obydlí, viděl, že do jeskyně proniká i světlo shora, a to otvorem vyhaslé sopky. Dým, který se vznášel nad sopkou, když přijížděli, nebyl tedy znamením, že je sopka v činnosti, ale pocházel ze strojů a pecí vbudovaných do jeskyně. Střed téměř kruhové jeskyně o obvodu asi 1200 m tvořilo obrovské jezero. U jeho břehu kotvila ponorka, ze které právě vykládali velké balíky nějakého zboží. Hart si povšiml, že námořníci skládají balíky do skladiště, kde už bylo nashromážděno mnoho nejrůznějších věcí. Díval se do podmračených tváří námořníků a došel k závěru, že to jsou všechno námořní lupiči-piráti, kteří pod vedením takzvaného „hraběte“ Artigasa a za pomoci nejnovějších technických prostředků olupují obchodní lodě a potom je bez milosti i s posádkou potápějí. Stejný osud jistě stihl i obchodní loď, kterou včera večer potkali. Teď vykládají kořist.

Palác „hraběte“ Artigasa. Hartovi nikdo nebránil v prohlídce celé jeskyně. Posádka lodě a ponorky bydlela v menších jeskyních. Při obchůzce objevil i velkou elektrárnu a nakonec i obydlí hraběte. Byla to umělecky upravená, na několik místností rozdělená a přepychově zařízená jeskyně. U vchodu byly krásné, do skály vytesané sloupy. Hart požádal strážce, aby oznámil Artigasovi, že chce být přijat a vyslyšen. Ale strážce mu ani neodpověděl. Hart se tedy vracel stejnou cestou ke své jeskyni. Po několika krocích potkal Artigasova pobočníka Serkoho. Ten mu bez obalu potvrdil jeho domněnku, že „hrabě“ Artigas není žádný hrabě, ale námořní lupič Ker-Karrajere, který si tu vybudoval nedobytný útulek, vybavený všemi vymoženostmi techniky. Pobočník byl jinak vynikajícím inženýrem a vynálezcem. Podle jeho návrhů sestrojili i ponorku, která vykonávala neocenitelné služby při přepadech obchodních lodí. Hartovi už teď bylo jasné, že se jich lupiči zmocnili jen kvůli zkázonosnému vynálezu inženýra Rocha. Kdyby se jim tento vynález dostal do rukou, stali by se rázem neomezenými pány všech moří. Hart se dlouho marně snažil dostat do styku s inženýrem Rochem, aby ho mohl varovat. Když se mu to jednou přece jen podařilo, zjistil, že Rocha už piráti úplně ovládli; byl jim dokonce vděčný za vysvobození z blázince a za to, že tu bude moci klidně dál pracovat na svém vynálezu. Roch se svého bývalého strážce bál a jeho řeči nebral na vědomí. Od Ker-Karrajera se Hart dozvěděl, že lupiči už dávno znají jeho pravé jméno i povolání. Unesli ho proto, že počítali s jeho spoluprací.

Lov na velrybu v laguně. Ale Hart neztrácel naději, že se mu jednou podaří inženýra Rochá přesvědčit o pravém cíli jeho únosců. Čekal jen na vhodnou chvíli. Tak míjely dny a Hart si krátil čas psaním deníku. Zaznamenával do něho všechna svoje pozorování. Jednotvárnost dnů přerušil lov na velrybu, která připlavala podmořským kanálem do jezera v jeskyni, unikajíc hladovým žralokům, kteří ji pronásledovali. Ve smrtelném boji tak rozvířila hladinu, že Hart spatřil ústí podmořského kanálu.

Inženýr Tomáš Roch pracuje v laboratoři na fulgurátoru. Ve skvěle zařízené laboratoři pracoval zatím inženýr Roch na svém vynálezu. Ebba mu přivezla všechny potřebné stroje a suroviny. I když prozradil část výrobního tajemství inž. Serkömu, neodhalil mu to nejpodstatnější: jak výbušnou látku vznítit. Proto se tedy snažil Serkö získat Harta! Myslel si, že Hart alespoň část tohoto tajemství zná, ale ten veškerou spolupráci odmítal. Hledal stále jen cestu k úniku nebo alespoň způsob, jak varovat svět před hrozícím nebezpečím. A bylo věru načase, protože pokusy už pokročily tak daleko, že bylo výbušniny použito při prorážení chodby skalní stěnou sopky na povrch ostrova. Tato chodba měla pirátům umožnit rychlý odchod v případě, že by jim zde hrozilo nebezpečí.

Hart posílá v malém sudu výstrahu všem státům světa. Hart soustředil svoji pozornost na ústí podmořského kanálu, který se mu podařilo spatřit při lovu na velrybu. Všiml si, že některý den, při odlivu, klesá hladina natolik, že odkrývá i vrchní část kanálu. Proud vody odtud směřoval ven, do moře Hart se rozhodl této okolnosti využít. Nepozorovaně si ve skladišti zboží přivlastnil malý sud, do kterého vložil dopis, adresovaný vládám celého světa. Varoval v něm státy před velkým nebezpečím, které jim hrozí, jakmile se piráti zmocní zkázonosného vynálezu inženýra Rocha. Potom před nimi neobstojí žádné loďstvo, žádné město ani pevnost. Hart udal přesnou polohu ostrova a popsal vchod do jeskyně. Upozornil i na způsob, jakým se falešný hrabě dostává pomocí ponorky do jeskyně. Za odlivu, v nestřeženém okamžiku, vhodil Hart soudek do ústí podmořského kanálu. Silný proud vody jej odnesl na volné moře.

Hart zoufale čekal, zda bude mít jeho zpráva nějakou ozvěnu. Uplynuly týdny. S inženýrem Rochem se nemohl setkat. Občas si s Hartem přišel popovídat. Sarkö, ale tyto rozhovory jen zvyšovaly jeho neklid, protože se z nich dozvěděl, že práce na vynálezu, který Roch nazval fulgurátorem, i na odpalovacím zařízení úspěšně pokračují. Roch už prý prozradil také celé svoje tajemství. Jedné noci, když se Ker-Karrajere ještě nevrátil ze své poslední plavby, zachvátil Harta podivný neklid, jako kdyby tušil, že se něco děje. Vyšel ze své jeskyně a uviděl Rocha. Chtěl se k němu přiblížit, vtom ho však dva chlapi zezadu chytili a třetí se ho potichu zeptal, jestli se jmenuje Simon Hart. Když přisvědčil, vysvětlili mu, že se do jeskyně dostala malá ponorka, vyslaná z válečné lodi. Soudek se zprávou byl totiž vyloven u Burmudských ostrovů a hned byla zorganizována výprava na zneškodnění bandy. Ponorka připlula do jeskyně podle Hartových pokynů s příkazem zachránit Harta a inženýra Rocha. Brzy připluje i spojené loďstvo a zničí brloh lupičů dříve, než stačí připravit zkázonosný vynález. Hart jim rychle ukázal, kudy viděl jít inženýra Rocha. Muži ho za chvíli dostihli a svázali. Potom ho společně s Hartem odnesli na ponorku, kotvící na jezeře ve stínu převislé skalní stěny. Ponorka se vydala na cestu podmořským kanálem. Už se zdálo, že jsou zachráněni.

Boj ponorek v podmořském kanálu. Malá ponorka se pohybovala v podmořském kanálu velice opatrně. Najednou spatřili v periskopu světla jiné ponorky, která se k nim blížila od moře. Ihned si uvědomili, že to může být jedině velká ponorka lupičů. Velitel požádal Harta, aby odešel do vzduchotěsné kabiny, kde už byl i inženýr Roch. V kabině se mohou oba zachránit i v případě, že by byla ponorka napadena a poškozena. Marně se snažila malá ponorka uniknout pozornosti lupičů. Brzy ji spatřili, obrátili svoji velkou ponorku proti ní a probodli ji dlouhým ostrým bodcem umístěným na přídi. O tom, co se stalo, se Hart dozvěděl až později, když se probral z bezvědomí ve své jeskyni. Serkö mu řekl, že je potápěči vyprostili z poškozené ponorky. Členové posádky zahynuli. Serkö podrobil Harta přísnému výslechu, neboť ho podezříval, že byl spojencem únosců. Hart jej však přesvědčil, že byl přepaden a unesen neznámými lidmi a odvlečen proti své vůli na ponorku. Ale lupiči už byli opatrnější. Ostrov střežili dnem i nocí.

Válečné loďstvo se blíží k ostrovu. Dny a týdny rychle ubíhaly. Inženýr Roch a jeho společníci usilovně pracovali na výrobě fulgurátoru a odpalovacích zařízení. Hartovi už teď nikdo nedůvěřoval. Jednoho dne Hart zpozoroval, že mezi piráty panuje záhadný neklid a rozrušení. Jejich velitelé s Ker-Karrajerem v čele vyběhli na povrch ostrova skalní chodbou, kterou prorazili ve stěně jeskyně. V dálce spatřili velkou námořní flotilu. Ihned se všichni pustili do příprav k obraně. Na břehu rozmístili asi 50 odpalovacích zařízení a vynášeli i střely. Pevně věřili v ničivou sílu fulgurátoru.

Hart přesvědčuje inženýra Rochá v laboratoři. Obranné přípravy byly skončeny až pozdě v noci. Ráno se zase všichni vyhrnuli na pobřeží. Loďstvo vyčkávalo v bezpečné vzdálenosti. V jeskyni zůstal jen strážce u východu skalní chod-by, Roch v laboratoři a Simon Hart. Ten využil situace a v nestřeženém okamžiku se vkradl do laboratoře a znovu se snažil šíleného inženýra přesvědčit, aby svůj zkázonosný vynález nedával do rukou banditů, kteří ho chtějí využít k svým loupežným a dobyvačným cílům. Zdálo se, že Roch váhá, ale ještě stále si neuvědomoval, že ho piráti klamou. Myslel si, že mu za vynález dali všechno bohatství v jeskyni a toužil se pomstít vládám, které mu chtěly vynález ukrást a nakonec ho ještě zavřeli do blázince. Hart tedy ani tentokrát nepochodil.

Hart schován za skalním výběžkem na pobřeží. Bloudě po jeskyni se najednou dostal ke vchodu skalní chodby. Stráž tu nestála. Hart se tudy v noci dostal nepozorovaně na břeh ostrova, kde se schoval za skalní výčnělek. Za svítání zpozoroval flotilu pěti válečných lodí blížících se k ostrovu.

Roch u lafet fulgurátoru. V pozadí blížící se lodě s vlajkami. Na skalním výběžku stálo šest odpalovacích zařízení a u nich Ker-Karrajere a lupiči. Lodě se stále přibližovaly. Kapitán běžel rychle pro inženýra Rochá. Roch přinesl rozbušky, potřebné ke vznícení fulgurátoru. Ker-Karrajere ukazoval na lodi, které se zatím dostaly do nebezpečné blízkosti. Z lodí se ozvaly bubny. Roch chtěl zapálit rozbušku. Vtom se na stožárech lodí začaly zvedat vlajky. Hart, nedbaje nebezpečí, vyskočil z úkrytu a volal na šíleného inženýra, aby neničil lodě své vlasti. Ale nebylo toho už třeba. Roch odhodil rozbušku na zem a udupal ji. Potom utíkal skalní chodbou do jeskyně. Piráti se řítili za ním.

Zničení Back-Cupu. Všechno to trvalo jen malou chvíli. Vtom zazněl strašlivý výbuch, země se třásla, jako by celý ostrov naráz explodoval. Šílený vynálezce si teprve v poslední chvíli uvědomil, k čemu chtějí tito lupiči a vrahové jeho vynálezu zneužít. Sám vznítil nálože, které ještě zůstaly v jeskyni. Jejich výbuch byl tak mohutný, že se celá skála rozletěla a její trosky pochovaly zločince i šíleného inženýra-vynálezce.

Zachránění Harta na zpustošeném ostrově. Zachránil se jen Simon Hart, kterého našli námořníci ležícího v bezvědomí na břehu zpustošeného ostrova.

Metodické poznámky a vysvětlivky: Tento diafilm, určený zejména pro žáky vyšších ročníku ZDŠ (od 11 let), jsme zpracovali podle dobrodružného fantastického románu J. Verna „Face au drapeau“, což znamená česky „Tváří k vlajce“. Původní vydání vyšlo v nakladatelství H. Hetzel et Cie, Paříž, ilustroval ho Luis Benett. Vernův román inspiroval i režiséra Karla Zemana při tvorbě známého filmu „Vynález zkázy“. Pod stejným názvem vydalo Vernův román i vydavatelství „Práce“ v Praze r. 1955. Při volbě titulu diafilmu jsme se částečně přidrželi názvu, pod kterým je Vernův román u nás znám, doplnili jsme ho jen jménem hlavního hrdiny. Při zpracování námětů pro diafilm jsme se co nejvíce přidržovali původní románové předlohy a snažili jsme se zachytit a zvýraznit nejen děj, ale i hlavní myšlenky autora (humanismus, protiválečnou tendenci). V krátkém diafilmu nebylo možno zachytit všechny episody, postavy a popisy, kterými román oplývá. Vynechali jsme i rámcování děje Hartovými zápisy. Zpracování děje do 22 obrázků si totiž nevyhnutelně vyžádalo jeho značné zhuštění a zjednodušení myšlenkové i epické šíře. Je třeba si uvědomit, že diafilm nechce a ani nemůže nahradit četbu samotného díla, ale naopak má o Vernův román vzbudit zájem a zvýraznit jeho i dnes aktuální tendenci proti zneužití vědy a techniky v dobyvačných imperialistických válkách. Vždyť „fulgurátor“ inženýra Rochá nám až příliš připomíná atomovou bombu a vůdce lupičů d\'Artigas — Ker-Karrajere je jakoby ztělesněním válečných zločinců nejhoršího typu. Tyto myšlenky zdůraznil i Karel Zeman ve svém filmu. Diafilmu je možno použít i jako doplňku po přečtení románového díla. I v takovém případě pomůže mladým čtenářům lépe pochopit hlavní myšlenky autora a navíc svými uměleckými ilustracemi dotváří a konkretizuje jejich představy. Výtvarník se snažil citlivým barevným zpracováním vystihnout nejen hlavní dějové situace a postavy románu, ale impresionistickým laděním se pokusil přiblížit i dobu, v které román vznikl (impresionismus byl charakteristickým směrem francouzského malířství koncem minulého století). A tak je možno ilustrací využít i při umělecké výchově. Mladý divák však uměleckou stránku díla pochopí zejména při výkladu a za pomoci učitele. Back Cup — (čti bäk kap) angl. = obrácená číše nebo miska, podle charakteristického tvaru ostrova. Bermudské ostrovy - (Bermudy, souostroví), více než 300 ostrovů, ostrůvků a korálových útesů v Atlantickém oceánu, asi 1000 km na východ od pobřeží Severní Ameriky. Fulgurátor - z latinského „fulgur“ = blesk, bouřka — fantastická výbušná látka. Laguna - jezero se slanou vodou spojené s mořem. Láva – žhavá nerostná tekutá hmota sopečného původu. New Berne - (čti nju bern = Nový Bern] město na východním pobřeží (35° sev. šířky) v Severní Karolíně, spolkovém státu Spojených států amerických. Pamplico Sound - (čti pämlipo saund) — mořská zátoka oddělená od moře úzkými poloostrovy (kozami) ústí řeky Ne use a Pamplico v Severní Karolíně. Roch Tomáš (Thomas) - (čti Rok) — jméno hrdiny románu. Rozbuška - zařízení s třaskavinou, které vybuchuje při nárazu a slouží ke vznícení výbušných látek.